MUDr. Peter Chovan: Každá plastická operace nosu je pro mě výzva

MUDr. Peter Chovan

Plastický chirurg Peter Chovan, člen lékařského týmu kliniky plastické a estetické chirurgie Aesthevita, má za sebou více než dvacetiletou praxi. Jako kluk chtěl léčit zvířata, později své plány změnil. Účastnil se řady odborných zahraničních stáží a školení a stále se ve svém oboru vzdělává. Specializuje se na obličej, nos a prsa a rád používá přírodní materiál. Jaké zákroky jsou pro něj „za hranou“? Jaké ženy se mu líbí a jak pandemie ovlivnila životy lidí z pohledu plastického chirurga? Peter Chovan odpovídá.

Pane doktore, většina dívek touží být prodavačkou nebo učitelkou, kluci zase hokejistou nebo fotbalistou. Čím jste se chtěl v dětství stát Vy?

Původně to bylo tak, že jsem chtěl být veterinářem. To bylo na základní škole a gymnáziu. Po čase jsem si řekl, proč veterinářem, proč se nestát lékařem. Rozhodl jsem se tedy, že zkusím medicínu, zajímala mě biologie, přírodní vědy. A tohle všechno mě dovedlo k tomu být lékařem.

Jaké byly vaše začátky v lékařství?

Původně když jsme nastoupili po škole, tak jsme všichni začínali na ARU. Pak jsem šel na chirurgii, udělal jsem si první chirurgickou atestaci. Pak jsem dělal neurochirurgii a také jsem si udělal atestaci a no a pak přišla plastická chirurgie.

Proč jste si nakonec vybral plastickou chirurgii, proč zvítězila?

Plastická chirurgie mě zajímala de facto už od začátku, když jsem nastoupil. Tehdy ovšem byly ty možnosti limitované. Nebylo jednoduché se tam dostat a ani míst nebylo tolik a privátní pracoviště prakticky neexistovala, respektive bylo jich velice málo. Pokud šlo o neurochirurgii, tam byly ty možnosti seberealizace také limitované, pracovišť bylo pár. Takže když se mi naskytla možnost jít na pracoviště plastické chirurgie a udělat si specializaci, tak jsem neváhal. Nabízely se tam velké možnosti profesního a odborného růstu. V plastické chirurgii je více možností seberealizace a kreativní činnosti, kdežto v jiných oborech to je trochu limitované.

Máte za sebou několik zahraničních stáží, pracoval jste i v USA, v čem jsou největší rozdíly mezi námi a cizinou pokud jde o přístup k plastické chirurgii?

Ve světě byla v minulosti plastická chirurgie pro tu řekněme vyšší vrstvu lidí. V současné době se už dostává i mezi běžné lidi. Mohou si zákroky dovolit, cenové relace se trošku přizpůsobily a také výdělky lidí jsou jiné než kdysi. Ty rozdíly mizí.

Pod pojmem plastická chirurgie si většina z nás vybaví krásná prsa, tělo, obličej, ale ten obor přece není jen o kráse? Je to tak?

Plastická chirurgie je víceméně obor, do kterého zapadá jednak chirurgie rekonstrukční, chirurgie ruky, částečně z toho oboru vzešla i popáleninová chirurgie i když dnes má tendenci být samostatným oborem, dále mikrochirurgie a estetická chirurgie, kterou my zde děláme, je část plastické chirurgie. Její to tedy jen o kráse, ale také o zdraví. Operují se nádory kůže, nádory šlach, různé zhoubné nádory kůže - melanom, bazaliom, z toho vyplývající rekonstrukční zákroky. Velkou část tvoří traumatologie, zejména obličeje, ruky, různé poúrazové rekonstrukce ruky, replantace prstů atd.

Kritici často označují plastickou chirurgii za byznys s krásou, setkáváte se s těmi názory, a čím je vyvracíte?

Já mohu za sebe na naše pracoviště říci, že to rozhodně není byznys s krásou. Ti lidé za námi přicházejí, abychom jsme jim pomohli. Přicházejí, že mají problém s tím, co jim příroda nadělila nebo naopak nenadělila a potřebuji ho nějak vyřešit. Ti lidé často přicházejí s velmi nízkým sebevědomím a potom odcházejí a po časem to jejich sebevědomí narůstá. Dost jim pomáháme po té psychické stránce.

Dalším z jejich názorů je, že žena či muž mají zůstat přirození, tak jak je příroda stvořila. Čímž možná poukazují na to, že ty zákroky vypadají uměle a každý je pozná.

My nedokážeme léčit, nebo dělat zákroky bez toho, abychom neudělali jizvy, to se nedá. Je tendence, aby ty jizvy byly co nejméně patrné, ale samozřejmě, že jsou vidět. Ale naší největší snahou je, aby to uměle nevypadalo, aby to vypadalo přirozeně a hlavně na obličeji, aby ty jizvy nebyly vidět. A setkáváme se i s tím, že někteří klienti a klientky naopak chtějí, aby bylo vidět, že byli na zákroku

Když s nimi při konzultacích mluvíte, jaké nejčastější důvody pro zákrok uvádějí, dělají to pro sebe, nebo pro partnera?

Více je těch, kteří přicházejí kvůli sobě, protože se sebou nejsou spokojeni, s tím jak vypadají. Není příliš dobré, když přicházejí s tím, že partnerka nebo partner není spokojen, protože se stává, že se provede zákrok a ten partner pořád není spokojen. V těchto případech je i zbytečné ten zákrok provádět

Na jaké zákroky se specializuje?

Jednak jsou to prsa a obličej a nos.

A proč právě nos, rhinoplastika?

Kvůli tomu, že nos je dominantní částí obličeje a do jisté míry je to výzva pro toho plastického chirurga. Ale je to velmi náročné kvůli tomu, že ten nos je vidět. Když změníte nos, změní se celý obličej a proto je potřeba k tomu přistupovat velice pečlivě. Je potřeba udělat podrobnou analýzu, co je možné udělat s tím nosem. Když ten pacient přichází s deformovaným nosem, s velkým nosem, s tím co mu příroda nadělila a vy mu uděláte nos, který je vhodný k tomu obličeji, tak ten člověk je pak šťastný. Při konzultacích je potřeba klienty a klientky upozornit na to, co je možné. Máme škálu od jedné do pěti, a pokud máte číslo pět, tak z něj nos jedna neudělám. Je nutné je upozornit, že se jim změní obličej, někteří mají problém se na něj pak adaptovat.

A když se ještě vrátím ke krásnému poprsí, toho lze docílit i jinak než implantáty?

Já jsem zastáncem těch přirozených prsou a prsou zvětšených vlastním tukem. Je to přirozený materiál, je to vlastně transplantace tkáně, není to jen výplň, což znamená, že ten tuk se tam přihojí a reaguje tak, jak ostatní tkáň. Přizpůsobuje se tomu, jak žena mění svou hmotnost na rozdíl od implantátů. Pak jsou to modelace prsou, kdy využíváme vlastní tkáň prsou. Jinak řečeno, použijeme to, co by se jinak z prsou odstranilo, jako biologický implantát. To prso se zvedne nahoru, ale jeho objem zůstane.

Které zákroky jsou z vašeho pohledu pro lékaře nejsložitější?

Jsou to zákroky, u kterých je potřeba se maximálně soustředit, a u kterých je důležitá jemná motorika, jemné pohyby. Jde obličejovou chirurgii, například Facelift a o ty operace nosů.

Vzpomenete si, který zákrok jste provedl jako první sám?

Je, to už je tam dávno, asi dvacet let, že si to ani nepamatuji. Ale možná to byl Facelift.

Existuje něco, co jste odmítl klientovi či klientce provést?

Já nemám rád veliké implantáty, takže když přijde žena, že chce veliké implantáty, 500, 600, tak jí většinou řeknu, že augmentaci neudělám. Víte, když tam dáte ten velký implantát, tak ta žena je pak stejně nespokojená, za rok, za dva, za tři ta prsa spadnou dolů. Navíc, když má žena tenkou kůži, nebo otěhotní a kojí, tak ta prsa ztratí tvar.

Víte, když se dívám na fotografie žen, které mají doslova obří prsa, nechávají se odoperovat žebra, tak si říkám, kde je ta hranice soudnosti, estetičnosti. Kde ji máte Vy?

Já bych takové zákroky vůbec neprovedl. Víceméně se odstranění žeber dnes ani neprovádí. Hranice jsou i v obličejové chirurgii, třeba u takových Faceliftů. Ve světě jsou pracoviště, kam přijde žena, řekne, že má podbradek. Oni jí ho tedy dají pryč. Pak ta žena přijde a řekne, že má tady slinné žlázy, pak nějaké svaly a oni to odstraní. To jsou mé limity, za ty bych už nešel. Víte, mezi pracovišti panují různé názory. V USA se takové zákroky někde ještě provádějí, ale v Evropě už ne.

Jak podle Vás vypadá krásná žena, čeho si všímáte, které se Vám líbí nejvíce?

Já si samozřejmě všimnu u ženy obličeje, pak zadku a pak prsou. Jak má zformovanou postavu, pas, zadek, jaké má křivky. Pokud jde o nohy, pak ženská noha je krásná v lodičce s úzkým vysokým podpatkem s otevřenou špičkou. Líbí se mi spíše blondýnky.

Znám řadu žen, které sice touží být krásnější, ale zároveň se bojí navštívit plastického chirurga, co byste jim vzkázal?

Není problém přijít na konzultaci, zjistit co je možné, jak je možné, ale je nutné mít realistická očekávání. Nerealistická očekávání vedou k různým problémům, když ten člověk nepochopí, co mu my můžeme nabídnout a pak vzniknou problémy.

A pokud jde o rizika, komplikace?

Existují všeobecná rizika, například zánět, které můžeme částečně ovlivnit. Pak jsou rizika, která vyplývají z dané operace například, když žena kouří, tak dochází ke stahování cév a může dojít k nedokrvení dvorce. Pacientky i pacienti jsou se vším podrobně seznámeni a podepisují informovaný souhlas. Je důležité, aby řádně dodržovali pokyny v průběhu rekonvalescence.

Jaký ovlivnila pandemie přístup Čechů a Češek k plastické chirurgii?

Lidé se přirozeně bojí nemoci a pak byla zavedena různá omezující opatření, takže klientů bylo míň. A pak je tady druhý aspekt, lidé nechodili ven, nedívali se na sebe do zrcadla, nebyla otevřena koupaliště, dovolené byly omezené, takže je to na nich vidět. Neměli motivaci se sebou něco dělat.

Takže opravdu mnohé klientky a klienti přicházejí na jaře proto, aby mohli na dovolenou a chodit v plavkách?

Ano, je to pro ně velká motivace. Hlavně na jaře chodí ženy, že chtějí vypadat dobře. Podstupují liposukce, aby do toho léta byly fit.

Budete se dál vzdělávat, a pokud ano, pak v čem?

My se vzděláváme pořád. Teď probíhají různé odborné webináře, téměř každý týden je nějaký. Účastní se jich nejlepší plastičtí chirurgové, takže pořád je co se učit.

Máte nějaké přání, cíl, který byste si chtěl splnit, nebo dosáhnout?

Já bych chtěl, aby byli lidé, naší klienti a klientky spokojeni, aby bylo čím dál míň nějakých problémů.

Podstoupil jste vy sám nějaký plastický zákrok? Uvažujete o nějakém?

Dosud a ne a zatím o tom ani neuvažuji.

Takže jste sám se sebou spokojen?

Víceméně ano.